Z přijaté pošty...
2.6.2011
Chtěla bych se podělit o pár zážitků a zkušeností právě z jízdárny Litoboř,kam jsem chodila 2,5roků jezdit a kde jsem měla 1,5 roků ustájenýho koníka.Když jsem přišla na první hodinu kroužku,neuměla jsem absolutně nic,ani vylést na koně,natož ho samé vést a představa že bych měla třeba klusat,tak ta mě ani nenapadla.Šlo to sice pomalu,ale šlo=)Z každého pokroku jsem měla radost.Čas utíkal,rok se přehoupl,a já se ségrou jsme dostaly koně.Byla to jedna radost,,i když občas boj ale musely jsme k sobě najít cestu a to taky chvilku trvá.Hlavní je že jsme ji našly.A tak zase čas utíkal a já jela prvního Huberta-den na kterej NIKDY nezapomenu.Uplynulo 8 měsíců a my změnily stáj,ze školy jsem to do Litoboře nestíhala kuli dojíždění.Vím že nebít JK Litotoř,nic neumím,nikdy bych se nenaučila jezdit tak jako jezdím teť,nikdy bych se nedostala k tak skvělýmu koníkovi,nepoznala bych tak skvělý přátelé,tolik srandy.A za to jsem celýmu JK,Šárce a panu Honzovi vděčná.Chtěla bych moc poděkovat Šárce za všechno co mě naučila,slibuju že to budu dodržovat =)Nezapomenu na chvíle strávený v Litoboři a já vím proč.....protože vzpomínky zůstávají=) (prosím o zveřejnění na stránkách =))paa mějte se hezky=) Katka Pacholíková
Drahá Šárko a Honzo
Moc rád bych Vám tímto poděkoval za vše co jste pro Monu udělala a zároveň pro Katku. Moc si Vás vážím a všeho co děláte pro koně kterým věnujete celé své srdce.Bohužel osud občas trochu změní plány ale kdo ví. Slibuji že pokud se rozhodnu vylézt na koně bude to u Vás.Moc děkuji a budem i nadále ve spojení. Přeji hodně úspěchů.Pacholík P.S video Vám mohu i nadále upravovat.
9.12.2008
Krásný den všem do Litoboře,
Rok se s rokem sešel a 25.11. oslavila Beruška první rok v naší stáji. A jak ho prožila?
Po velkém Vánočním překvapení, kdy jsem se 24.12. stala její šťastnou "majitelkou", se Beruška hned v lednu začala připravovat na halové závody v jednospřeží - umístila se na krásném 6. místě a k její cti je nutno dodat, že poprvé to bylo i pro její "posádku"!
Své dovednosti, nabyté v zápřahu, nakonec zúročila 1.6., kdy na hradě Hukvaldy, spolu s kladrubačkou Caromou, vezla v kočáře církevní hodnostáře u příležitosti mysliveckých oslav. S novým kamarádem - kladrubským běloušem Genadonem - byla ozdobou slavností ve vesnici Jeseník nad Odrou.
V červenci byla Beruška připuštěna kladrubským vraníkem, ale radostná událost nás nečeká, plod bohužel vstřebala - nevadí, třeba se to na jaře podaří!
Parné léto, proběhala na loukách, strávila vyjížďkami, tréninkem na jízdárně, nácvikem zvládání různých hluků a ruchů (hlasitá hudba, střelba, prapory, bubny a pod.) a také se chodila plavit do řeky Odry.
25. října se projevila jako naprosto spolehlivý koník s odvážným srdcem, kdy se svým jezdcem Lukášem absolvovala - co by pes Hubertovu jízdu - nutno dodat, že před Hubertem společně skoky trénovali jen asi 3x a její jezdec Lukáš před tím nikdy neskákal. Vše zvládli naprosto bravurně bez sebemenšího zaváhání a oba se tak stali největším překvapením celého honu na lišku.
V listopadu pak byla obdivována návštěvníky zámku Kunín, kde, spolu s Genadonem a kobylkou Athenou, u příležitosti slavnostního ukončení zámecké sezóny, dotvářela atmosféru dob dávno minulých. Na závěr letošních "veřejných vystoupení" si ještě 29.11. "střihla" rekonstrukci bitvy Tří císařů ve Slavkově u Brna, kde se za řinčení šavlí a zvuků bubnů neohroženě proháněla po bitevním poli kolem burácejících děl.
Beruška je lumpík se statečným srdcem. Nechá na sobě jezdit ty nejmenší děti, je ohromně trpělivá a klidná.
Sem-tam ji ale popadne "její" náladička a rozhodne se, že z pootevřeného boxu uteče za kamarády do výběhu, že nebude stát uvázaná u stromu a tak roztrhá ohlávku a odejde se pást, že nebude klusat jako ostatní, ale že chce cválat pryč a že se občas - jen tak pro zábavu a proto, aby její jezdec byl stále ve střehu - poplaší.. Ale bez toho by to snad ani nebyla Beruška! :o)
S Beruškou jsem prožila krásný rok a mnoho jsem se toho od ní, o ní a o koních vůbec naučila. Věřím, že takových společných lt máme před sebou ještě spoustu!!!
Beruška moc zdraví všechny své kamarády do Litoboře a určitě dá zase vědět jak se jí daří.
Beruška a Tereza
  
více fotografií od Terezy v naší galerii
23.10.2008
Etuska bola dlhe roky v Trebostove, tam je ten klub, narodilo sa jej 5 zriebatok, s toho traja zrebcekovia a dve kobylky. Everest, everet , Eqvel, enigma , evelinka vsetky tieto zriebatka boli krasne. Everst everet a eqvel su vyborne parkurove kone  a evelinka a enigma uz niesu na svete, enigma si nestastim zlomila panvu ako skocila ohradu a evelinka na pri pustani v pardubiciach dostala dost silnu koliku ,tak ju museli utratit. S toho som tiez dost trpela, lebo bolo to jedine, co mi ostalo po Etke a uz ani to neni .. Etuska skakala ZL , L, bola vyborna Ja som sa na nej ucila jazdit, bola super, aj som s nej prvykrat spadla. Je vyborna ucitelka V terene bola vzdy na nezastavenie, vzdy mala plno energie a temperamentu.
Tu v okoli, kde byvam a co su kluby, bola najlepsia plemena kobyla, ktora davala naj zriebatka, ktore sli vzdy do sportu a dosahovali super vysledky Najlepsie sa dary Everestovi, ktory chodi L, S parkury.
Ja som sa o Etku starala 6 rokov. Velmi ma bolelo, ked mi ju majitel predal a to zjedneho dna na druhy ani som ju nevidela, ked odchadzala, predaval ju ciganom za 15000 sk. Potom som ju nevedela najstt po celom slovensku, len som pocula ze putovala dost dlho posledne spravy som mala ze je nekde na Morave... a teraz pred par dnami som vas nasla na internete, akonecne sa mi ulavilo, ze sa ma dobre a ze si dozije svoje rocky v klude a bude stastna ...
Nikola Poloncova
   
Dobrý den, určitě jste zvědaví, jak se má Beruška ve svém novém domově, musím říct, že je to uplně skvělý, přizpůsobivý a spolehlivý koník. Hned po příjezdu do nové stáje se zakousla do sena a dala nám tím najevo, že nový domov bere za svůj =o) Jezdíme za ní každý den, staráme se o ni a má i dostatek pohybu. Součásti stáje je krytá hala, kde bývá ve výběhu se hříbátky(zatím s nimi, než si zvykne s velkými koňmi, aby ji nepokopali) a jezdíme s ní i ven do přírody se provětrat, tam je velmi ráda.. Miluje společnost ostatních koní a vyjde opravdu s každým! Koupili jsme ji nějaké to základní vybavení, samosebou v červené barvě a musím konstatovat, že ji opravdu sluší!! Však posuďte sami! No to by bylo asi tak ve zkratce všechno, kdybyste měli nějaké dotazy, určitě se na mě můžete obrátit ráda vám na ně odpovím! Posílám pár foteček, jsou ale trochu tmavé. pokud budete mít zájem, pošlu další, hned jak budu mít. Mějte se pěkně, pozdravujte ostatní koníky a ty co po Berušce smutní ubezpečte, že se moc snažíme jí jejich péči vynahradit a doufáme že se ji bude u nás líbit alespoň tak jak se jí líbilo u vás!
 
Z dopisu klientky naší jízdárny...
Vzhledem k výstupu, který se odehrál s paní místostarostkou, bych ráda popsala své zkušenosti s jízdárnou Litoboř. Reaguji až teď, protože jsem se bohužel dřív nedostala k internetu.
Jízdárnu Litoboř jsem objevila na internetu v podstatě náhodou, když jsem byla před dvěma lety s přítelem na dovolené poblíž České Skalice a hledala jsem možnost, jak se svézt na koni. Od té doby chodím na Litoboř jezdit strašně ráda.Velmi se mi líbí přístup paní Prouzové ke klientům i ke koním. Paní Prouzová se snaží vyjít svým klientům maximálně vstříc. Je vždy ochotná se přizpůsobit časovým možnostem zákazníka – kdykoli jsem si chtěla přijít zajezdit, a to většinou volám na poslední chvíli, vždycky se pro mě nakonec nějaký termín našel. Ale to hlavní: na Litoboři je mimořádně kvalitní způsob výuky. Paní Prouzová se klientům maximálně věnuje. Neříká jen, co se má na koni dělat, ale jde jí o to, aby člověk doopravdy pochopil, jak se to dělá a proč je důležité dělat věci tak, jak to učí – na takový individuální přístup není v mnoha jízdárnách vůbec čas. A navíc je ochotná s klientem podrobně rozebrat veškeré nejasnosti a neustále ho upozorňovat na jeho individuální chyby a zlozvyky – z vlastní zkušenosti vím, že ne každý trenér má na něco takového trpělivost. Myslím, že málokdo, kdo sám umí dobře jezdit, je schopen a ochoten se tak dobře vcítit do situace toho, kdo se to teprve učí, a najít způsob, jak mu vše vysvětlit a jak dosáhnout toho, aby si mohl začátečník spoustu věcí nacvičit, aniž by vadil koni. Paní Prouzová bere vždy ohled zároveň na koně i na fyzické možnosti klienta a výuku jim přizpůsobí, tzn. nepožaduje po klientovi něco, co není v jeho fyzických silách, což už se mi na jiných jízdárnách také bohužel stalo. V Litoboři se na klienta nikdy nekřičí (křičení je nešvar, který se na jízdárnách objevuje dost často). Obdivuji trpělivost, s jakou mi paní Prouzová třeba po desáté s naprostým klidem vysvětluje, co dělám špatně a jaké důsledky to má na to, jak jde kůň. Také si velmi cením toho, že je paní Prouzová ochotná přizpůsobit nejen výuku na jízdárně, ale i vyjížďky individuálním možnostem klienta. Přestože nejsem nijak zdatný jezdec, mohla jsem se tak letos zúčastnit i Hubertovy jízdy a byl to moc krásný zážitek.
Velice se mi také líbí, jak se na Litoboři zachází s koňmi. Málokdy se člověk setká s tak ohleduplným přístupem ke koním – paní Prouzová nikdy nedovolí, aby klient tahal koni za hubu nebo koně okopával, místo toho, aby správně pobízel, což bohužel nelze říct o všech jízdárnách. Na koních je to také vidět: jsou to hodná, spokojená, dobře přiježděná zvířata, na která se pokaždé moc těším. Jsou to téměř členové rodiny, a podle toho se s nimi také zachází.
Na Litoboř jezdím moc ráda, a to i přes to, že to mám dost daleko. Žiju totiž momentálně dílem v Praze a dílem v západních Čechách. Přesto vždycky, když mám čas, přijedu si ráda zajezdit právě do Litoboře, i když to mám z Prahy 140 kilometrů a ze západních Čech ještě o 150 km dál. Výuka paní Prouzové je natolik kvalitní a na jízdárně jsou tak milí lidé a tak příjemná atmosféra, že mi to za to stojí a vždycky se tam moc těším. Proto mě velmi udivilo, když jsem se minulou sobotu stala svědkem rozhovoru paní Prouzové s rodiči dítěte, které dochází na dětský kroužek. Rodiče, kteří bydlí přímo v Litoboři, přišli paní Prouzové oznámit, že jejich syn už do kroužku chodit nebude, protože slyšeli, že by jinak museli chodit do litobořské jízdárny pracovat. Paní Prouzová se jim marně snažila vysvětlit, že se jí jedná jen o ojedinělou výpomoc, formou brigády, např. při vylepšování jízdárny, kterou budou děti z kroužku také využívat. Rodiče, jako by neslyšeli, co jim paní Prouzová říká, trvali na svém, že oni tedy čas pravidelně pracovat na litobořské jízdárně nemají a proto syn do kroužku docházet nebude. A dávali najevo, že oni už přece za kroužek platí, a tak nevidí důvod se nějak více angažovat. Jakoby snad ani nevěděli, kolik dnes dětské kroužky normálně stojí. Za jezdecký kroužek pro děti na Litoboři platí rodiče 300 kč měsíčně, což je, vezmeme-li v úvahu náklady na živé zvíře, cena naprosto symbolická (tato cena se v jízdárnách běžně platí za jednu výcvikovou hodinu). Nechápu, jak mohou být rodiče, místo aby měli radost, že mají v místě bydliště možnost zapsat dítě do tak zajímavého a levného kroužku, rozhořčeni, že se od nich žádá, aby občas s něčím trochu vypomohli. Pravděpodobně je to tak, že toho, co mají lidé přímo u nosu, si neváží, zatímco jiní rádi přijedou i z velké dálky, protože tak skvělá jízdárna se hned tak nenajde. Držím paní Prouzové moc palce a ráda bych jí vzkázala, ať se nenechá odradit nepřejícnými lidmi! (p.Šimková, Mariánské Lázně)
Děkujeme, že jste s námi !
|
